Závod SP Lima (3. 11. 2019)
Do peruánské Limy jsme přiletěli pár dní před závodem. Let z Prahy trval něco okolo dvaceti hodin, s jedním přestupem v Madridu. V Peru jsem už jednou byla – strávila jsem zde necelé dva měsíce v létě 2018; byla jsem tu na takovém „Erasmu“ mé americké univerzity, takže jsem zde chodila do školy a ještě na stáž a bydlela u místní rodiny. Když jsme teď tedy jeli na závod, docela dobře jsem věděla, co od Peru čekat – co se týče počasí, jídla, kultury, služeb, či lidí. Minule jsem strávila většinu času vysoko v Andách v hlavním městě Inků – v Cuzcu, ale Limu jsem také při mém minulém pobytu navštívila, takže to bylo fajn – vědět, kam jedu, jako to tam vypadá, jak se chytají taxíky, taky umím španělsky, tak jsem se těšila i třeba na to, že budu moct zase procvičit španělštinu.
Před závodem jsem se nebála, že by mi nevyšlo kolo nebo běh, jen jsem byla nervózní z plavání! Na mém posledním závodě před tímto, na EP ve Funchalu, mi plavání nevyšlo úplně podle představ, tak jsem z něj měla docela respekt. Byl tu beach start, tak jsem si ho na familirizaci natrénovala pro jistotu aspoň dvacetkrát.
V Peru se jel sprint triatlon. Při závodě jsem měla dobrý start, který jsem tak poctivě trénovala, a pak jsem se prodírala polem výše a výše… až možná 200m do cíle vidím, že jsem vepředu společně s Zsanett Bragmayerovou, s Maďarkou, která je výborná plavkyně. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit! Ke konci plavání si říkám, to by byla škoda nelézt první z vody –takže na poslední vlně jsem dost „zasurfovala“ a dojela na ní trochu více dopředu a tak jsem opravdu lezla na světovém poháru PRVNÍ Z VODY. Vybíhala jsem po pláži a rozepínala neopren a přemýšlela o všech kamarádech a dalších lidech, co se teď dívají na livestream, co si asi o tom myslí, a jestli taky mají takovou radost, protože já jsem z toho byla dost vedle.
Na kole se sjela velká skupina, ani se nejelo moc rychle, pak druhé depo a konečně běh, na který jsem si věřila asi ze všeho nejvíc – jenže, neběželo se mi tak v pohodě, jak jsem doufala. Vlastně to bylo docela trápení, což se akorát násobilo tím, že jsem věděla, že jsem to přece ten den měla tak dobře rozjeté! Ale co, to je asi na triatlonu to nejzajímavější, že vám každý den může vyjít úplně jiná disciplína. Běh mi teda úplně snově nevyšel (i když čas na 5km 18:50 není u mě nějaká tragédie, ale doufala jsem v rychlejší), a i tak jsem brala 38.místo z 50 holek co dokončily, a nějaké body do rankingu.
Byla jsem po závodě docela nesvá – asi i docela smutná – asi jen kvůli výkonu v běhu, přitom celkově to byl opravdu pro mě docela dost dobrý závod. Ale navždy si ho budu pamatovat jako ten závod, kdy jsem poprvé lezla na světovém poháru jako první z vody.
Previous
Next
Nejnovější komentáře