Race recap Sarasota – Světový pohár očima Terky Zimovjanové

Terka Zimovjanová popisuje svoji účast na Světovém poháru v Sarasotě:

Světový pohár v Sarasotě byl pro mě třetím „svěťákem“ v životě. Měl se jet jako sprint triatlon, ale asi 24 hodin před závodem nám bylo oznámeno, že kvůli špatné kvalitě vody (byla v ní přemnožená nějaká bakterka) se pojede pouze sprint duatlon, a to na distancích 2,5km běh – 20km kolo – 5km běh.

Většinou si nejvíce věřím na plavání, ale nenechala jsem se duatlonem rozházet. Na start jsem nastupovala jako 63., čili třetí od konce, a startovala možná až v šesté řadě holek. Po startu se muselo sbíhat do úzkého koridoru, u mě vzadu se docela klopýtalo a strkalo a párkrát někdo skoro skončil na zemi. Moc jsem se nemohla pohnout nikam dopředu, tak jsem aspoň hlídala, aby mi „předek“ úplně neutekl a já se jakžtakž držela s ostatními. Tempo bylo docela dost svižné, aspoň na mě, ale až do depa jsem to vydržela, měla docela dobré depo a náskok na kolo a s pár dalšími holkami jsme asi v půlce prvního kola ze tří docvakly první skupinku. Po prvním kole se ale začalo dost atakovat, hlavně v zatáčkách, mně bohužel už dojíždění skupiny vzalo dost sil, tak jsem odpadla. Kolo jsem pak odjela s třemi dalšími holkami, se kterými jsme byly mezi prvním a druhým balíkem. V posledním kole kousek před depem se přes nás přehnal druhý balík a já vjížděla do depa na ne úplně ideální pozici. Bylo opravdu vedro – asi 30 stupňů, ale pocitově prý 38, celý závod se odehrával na rozpálené silnici bez jakéhokoliv stínu (palmy moc nestíní). Z depa jsem vybíhala spíše ke konci balíku, v prvním kole seběhla pár holek, v druhém jsem seběhla ještě další tři, z toho jednu asi 400m před cílem a jednu na cílové rovince, když na mě zařval nějaký náhodný Američan, že ji MUSÍM DÁT, tak jsem se ještě zmáčkla a dala jí. Doběhla jsem 42., tudíž jsem se posunula o 21 pozic oproti „papírovým předpokladům“ a taky získala první pidi body do olympijské kvalifikace.

A jak závod hodnotím? Je mi líto, že jsem odpadla z první skupiny na kole a že jsem měla ne úplně ideální druhé depo. Nicméně, na startu se sešlo velmi silné pole a taky mi chybělo plavání, které mi často spíše hraje do karet. Určitě to byl můj nejlepší „svěťák“ zatím – snažila jsem se urvat každou pozici až do posledních metrů, a i když se mi neběželo úplně ladně a lehce, tak jsem se to aspoň snažila běžet hlavou. Bylo to super porovnání se světovou špičkou a zjištění, na čem musím zapracovat nejvíce. Zároveň bylo krásné vidět Vendy (Frintovou) vyhrát bronzovou medaili – určitě je pak člověk pyšný na český triatlon a celou naši zemičku a motivuje ho to do další, pořádné práce.