Triatlonová akademie Plzeň

Máma od rodiny se sportem jen baví. Teď je mistryní světa

V juniorském věku to dotáhla k medailím na mistrovství Evropy i světa. Teď už je však Jindřiška Zemanová nějaký čas zaměstnanou ženou, trenérkou dětí a závodí jen pro radost.

Přesto se plzeňská triatlonistka stala na ostrově Maui mistryní světa v Xterra – terénním triatlonu – v kategorii do 39 let. „První pocity v cíli? Asi obrovská radost,“ říká osmatřicetiletá šampionka. V celkovém pořadí se Zemanová navíc v konkurenci 198 žen včetně profesionálek vmáčkla do TOP 10. Parádní výkon na trati 1,5 km plavání, 30 km cyklistiky na horském kole a 10,5 km běhu v pralese zakončila v čase 4:02:03 hodiny jako nejlepší z amatérek na devátém místě.
VLNY A BAHNO
Účastníkům mistrovství ztrpčovalo život rozbouřené moře a na trati cyklistiky i běhu vedle extrémní vlhkosti také lepkavé bahno. „Boty se při běhu vyzouvaly, kolo se muselo občas tlačit, ale mně blátíčko nahrávalo. Na kole to bylo víc o technice než o fyzičce,“ připouští zkušená závodnice. Nejhorší tak pro ni bylo plavání. „Vlny byly jako stodoly. Už při rozplavání mě jedna z nich smotala. Bylo mi na zvracení a celá jsem se rozklepala,“ popisuje momenty před startovním výstřelem. Za vidinou úspěchu vyrazilo sedm set triatlonistů ze 44 zemí světa. „Profesionálky šly s první vlnou chlapů, my až po dalších dvou vlnách, skoro na konci. Ale na to jsem nemyslela. Chtěla jsem hlavně přežít,“ tvrdí Zemanová. Moře opouštěla kolem třicáté příčky mezi ženami. Třetí, čtvrtá v kategorii age group. V cyklistické části poté položila základ k vítězství. Na kole to umí. Vždycky to byla její parádní disciplína.
„Stále jsem někoho předjížděla. Chlapi mě ale ochotně pouštěli a ještě mi fandili,“ vypráví Zemanová. Asi na šestém kilometru cyklistiky se dostala před další českou reprezentantku Janu Brantlovou z Domažlic, nejrychlejší z amatérek po plavání. A drala se pořadím stále výš.
CESTA ZA ZLATEM
Na trať běhu už Zemanová vyrážela v čele ženské age group a celkově na hranici elitní desítky. Prvenství si během deseti bahnitých kilometrů pohlídala a v cíli padla do náruče manžela Jaroslava, jinak lékaře ortopeda. „Hlavně Jardovo zásluhou jsem na Maui startovala,“ vrací se Jindřiška na začátek cesty za světovým zlatem. Ve třiadvaceti letech vinou okolností přerušila dobře našlápnutou profesionální kariéru, následně se vdala, narodil se jí syn. Jenže pořád to byla duší závodnice, což v ní zažehl už její otec Jaroslav Bejsta, rovněž nadšený sportovec (zemřel loni). A manžel Jaroslav ji postrčil k návratu na závodní scénu. „Jarda ví, co pro mě sport znamená. A i když je pracovně hodně vytížený, snaží se mě podporovat,“ říká. „Dokonce chtěl, abych se triatlonu věnovala zase naplno, ale to jsem odmítla. Už mám jiné priority,“ zdůrazňuje mimo jiné trenérka Triatlonové akademie Plzeň.
DŘINA I ZÁBAVA
Svou přípravu stíhá vmáčknout mezi zaměstnání, starosti o syna, domácnost, nákupy a tak. „Trénuji asi osm hodin týdně, maximálně deset. Na druhé straně nic nemusím. Nehoní mě tréninkové plány, limity, povinnosti. Sportem se bavím,“ usmívá se triatlonová bojovnice. Už loni se začala Jindřiška zase prosazovat v domácích závodech a letos šla od vítězství k vítězství. Vyhrála Xterru ve své kategorii doma v Plzni a vítězství slavila také v mezinárodním závodě v Prachaticích. Jednou z cen byl i slot (účastnické místo) na mistrovství světa na Havaji. „Měla jsem čtrnáct dní na potvrzení slotu. Jenže jen startovné stálo šest set dolarů, k tomu další výlohy, takže jsem váhala. Jenže Jarda reagoval rázně. Zařídil letenky, ubytování a řekl, že si uděláme krásnou dovolenou,“ vypráví triatlonistka.
TÁTA BY MĚL RADOST
Na Havaj přijela povzbuzena výhrou v kategorii age group na mistrovství Evropy v německém Zittau. „Holky z Evropy jsem znala, jenže o dalších soupeřkách jsem nevěděla nic. Pořád jsem si říkala, jsi tu na dovče, ale jasně, že nervíky pracovaly,“ popisuje pocity před startem v kolébce triatlonu (na sousedním ostrově Kona se koná kultovní Ironman). „Chtěla jsem medaili a ono to vyšlo na zlato. Táta by ze mne měl radost, a doufám, že tam nahoře i má,“ říká. Z Maui se vrátila nadšená, ale další start na Havaji hned tak neplánuje. „Ráda jsem to zažila, viděla tamní přírodu. Jenže závodit v džungli není bůhví co. Vjedete do vlhkého zeleného pekla, před sebou vysekanou cestu a jinak nic. Odložíte kolo a znovu zaběhnete do pralesa. Diváci jsou většinou jen v okolí centra závodu, “ popisuje dějiště šampionátu. Xterra se však koná i jinde po světě a šampionka si z Maui přivezla nabitý program závodů na příští rok. „Jsou tam zajímavé destinace, ale zatím nic neplánuji. Ještě si dám nějaký kros, pak chvíli klid a zase se začnu hýbat. To je můj život,“ podotýká Jindřiška Zemanová.